Březen 2010

Změny času z letního na zimní a naopak

30. března 2010 v 9:31 Kosmiší
Až neskutečné množství mých známých nadává nebo povzdychává nad změnou času, vysvětluje mi, že se "nemůže připojit k večerním radovánkám, protože je posun jediné hodiny rozhodí minimálně na týden". Co dělat... Moc se mě uvedená záležitost netýká. Nemám s tím problém. Přiznávám, že nejsem ranní ptáče a do práce nechodím tak brzy, jako někteří mí souputníci ani nejbližší známé okolí. Pracovat např. už od půl sedmé, možná bych měl taky pocit jarní únavy. Nejspíš celoroční.

Možná své nařízení o hodně brzkém začátku pracovní doby myslel František Josef I. v dobré víře. Možná, že byl jen nevrlý, protože ostatní spali, zatímco on v pět ráno couráním po vládním sídle prošoupával císařské pantofle. Důsledkem je pro mnohé z nás ještě stále přetrvávající pracovní doba od šesté ranní.

Dalším podivínem musel být člověk, který vymyslel změnu času z letního na zimní a naopak. Nepřišel jsem na jméno toho génia a ani není nutné v tomhle článku vypisovat encyklopedické údaje. Můžu jen prozradit, že tenhle problém údajně řešili lidi už v roce 1916-18 a 1940-49. To pravidelné, nad čím mé okolí nadává, je datováno od roku 1979 (takže naprostá většina mého života).

Nemyslete si... Mě tato střídání časů taky trápí. Kdo má každých půlroku poslouchat skuhrání spolupracovníků nebo spolubydlících. A navíc jsem v jednom případě přišel na to, že se dotyčný jen vymlouval. Proto jsem se s nadějí upnul ke zprávě zveřejněné např. na idnes.cz, která uvádí, že ruský prezident Medveděv chce zrušit letní a zimní čas a nechat CELÝ rok jen jeden. Proto vyzval ruské experty, aby schromáždili argumenty pro a proti.

A já a mí blízcí spoluobčané máme k sjednocení času blíž, než všichni ostatní Češi, Moraváci, Slezané a jiní, které jsem nevyjmenoval!!! Karlovarsko, kde žiju, bude stejně jednou taková malá ruská gubernie. Takže my budeme mít jeden čas a 7 hodin ráno pro nás bude pokaždé v sedm.
To se máme, co?
:-)))

30. března 2010; 7:10

30. března 2010 v 8:59 Cestou do práce
opravdový konec zimy
... objevil jsem poslední hromádku sněhu, můžeme začít přezouvat pneumatiky ....

29. března 2010; 7:05

29. března 2010 v 11:03 Cestou do práce
na konci tunelu
... a na konci tunelu bylo světlo a pravilo: neboj se pojď, práce bude dost ...

26. března 2010; 15:01

29. března 2010 v 10:57 Cestou z práce
poslední záškuby zimy
... poslední záškuby zimy neúprosně pohlcované jarním teplem ...

25. března 2010; 6:43

25. března 2010 v 9:13 Cestou do práce
nezvaní návštěvníci
... lidé dávají i berou: někdy najde našinec na autě botičku, jiní nedávají, ale berou ...
(viz šipka označující rozbité okénko vykradeného auta)

24. března 2010; 6:46

24. března 2010 v 13:45 Cestou do práce
pořád škrábeme
... pořád ještě škrábeme ...

23. března 2010; 6:45

24. března 2010 v 13:43 Cestou do práce
marné útoky ranních mrazíků
... jedny z posledních útoků ranních mrazíků ...

Přichází jaro, letní pneumatiky a tenisky

24. března 2010 v 10:54 Kosmiší
Chtěl jsem, moc si přál a tak nějak cítil, že až se vrátím z ciziny, bude u nás doma jaro.
A opravdu! Prý k mému bytu přišlo už někdy minulé pondělí nebo úterý. To ťukalo celkem zbytečně. Relaxoval jsem obloučkovými pohyby na rakouských kopcích ležících necelých 2000 metrů nad mořem, usrkával Bier a Grosser Brauner, pojídal Spiegeleier mit Würstchen nebo Pommes-frites a nastavoval tváře vstříc opálení, páč tam přišlo jaro taky. Ale mluvilo österreichisch deutsche Sprache. Protože ovládalo i angličtinu a tolerovalo mé gramatické excesy, nějak jsme se už domluvili . Každopádně - vyrelaxováno, odpočinuto. Teď už jen přezout zimní pneu na letní, najít druhé tenisky a lapat první paprsky...
Něco dojmů z Tauplitzu (Štýrsko) - dole je důkaz o tom, že bylo lze chodit v tričku:
Tauplitz0
Tauplitz1
Tauplitz2
Tauplitz4
Tauplitz5

22. března 2010; 7:07

24. března 2010 v 10:24 Cestou do práce
abstinence
... kytky povadlé sedmidenní abstinencí ...

3. Habartovský fesťák 2010

12. března 2010 v 13:32 Habartovský festival
Jedno takové prohlášení:

V současnosti bych potřeboval 26 hodin denně a celorepublikovou wifi pro možnost komunikace a úprav internetových stránek Netřísku i Bodla. Jenže neustále někde courám, někam jezdím a nepomáhá ani to, že se brzy ráno seberu a jedu domů. Tam mě obvykle čeká další kolotoč událostí a v mezerách se pokouším nacvičit nové songy všech kapel, ve kterých v současnosti (i když třeba jen dočasně) působím:
Bodlo, Netřísk, Alison, GaSe <- trocha reklamy neuškodí ;-)...

Nicméně... i když to tak nevypadá, blíží se neodvratitelně jaro a na konci toho období se uskuteční 3. ročník Habartovského festivalu. Z důvodů, na něž jsem poukázal v předchozím odstavci, jsem nebyl schopný vložit nějaké info o festivalu na stránky pořádající ani pomáhající skupiny.

Takže... a tedy: 3. ročník festivalu v městě Habartově se koná v pátek 28. května 2010 v areálu Baniku ve stejném duchu jako v letech minulých. Dramaturgicky bylo vše uzavřeno v prosinci, doladěno v lednu. Některé kapely, se kterými jsem se loni o možnosti zde hrát bavil, mi neposlaly slíbené (byť i pracovní) nahrávky. Někteří mí favorité se rozpadli, a než jsem se stačil vzpamatovat, se zase otřepali a šlapou dál. Není všemu konec. Rýsují se možnosti hraní na hradě v Lokti. A když bude město vstřícné, po počátečním úspěchu i možnost recitálů v Galerii u Vavřince v Chodově. Tím bychom mohli uspokojit větší množství kapel vzájemným zvaním na vystoupení. Jen doufám, že mi budoucnost nadělí aspoň stejné množství vstřícnosti okolí, štěstí v jednání a nervů, které občas mívám napnuté jako struny autoharfy.

Kosmiš

Pozor na opilé chodce

12. března 2010 v 13:03 Vypozorované
Občas vídávám na zadních částech vozů různé obrázky ve tvaru značky (často zákazové nebo příkazové) a nějakým vtipným vyobrazením. Kdysi jsem dostal e-mailem z platných značek i životní příběh. Netušil jsem ale, že něco podobného může být skutečností. V internetových zpravodajstvích zveřejnili zprávu o tom, že v západorumunském městě Pečica osadili silnice dopravní značkou: Pozor opilci!

Napadlo mě, že bychom u nás taky mohli mít takové značky vyrobené. Technické služby příslušného města by je měly ve skladech a rozvezly po městě před pořádáním slavností jako jsou Čarodějnice, Masopust, tradiční poutě, oslavy výročí obce apod.

Dopravní značka v Rumunsku varuje řidiče před opilými chodci.




Syn vynálezce chlebíčku

12. března 2010 v 12:52 Vypozorované
Dobře vím, že je někdy důležité napsat takový titulek, kdy se náhodný brouzdal zastaví a přečte si pak i jiná závažnější sdělení. Pokud se vůbec taková v tomhle blogu vyskytují :-). Dát na vědomost některé informace je ale pro mne důležité. Spousta z nich se sice vyskytuje i v jiných periodikách, ke kterým se nedostanu, ale zase každý nečte Ekonom, Hospodářské noviny nebo neprohlíží iDnes, iHned nebo iCokoli....

Tedy v lednovém Ekonomu jsem se dočetl, že v úctyhodném věku jedenadevadesáti let, zemřel syn vynálezce chlebíčků Jan Paukert. Chlebíčky, ten obdivuhodný vynález na pohoštění a plnohodnotná (možná i lepší) alternativa k sendvičům, pocházejí z Čech. Všechno tohle začalo už v dávných dobách po té, kdy v roce 1916 založil otec Jana Pukerta svůj podnik. Počátkem byl údajně popud jeho kamaráda: jednohubky byly malé a krajíc chleba zase velký.

Zaplať PánBu za kulinářský nápad. Dnes večer se účastním malého rodinného sezení a místo chlebíčků bych si sedl k obloženým bagetám a sedvičům...

11. března 2010; 15:03

12. března 2010 v 11:22 Cestou z práce
... příchod jara?

10. března 2010; 6:56

12. března 2010 v 11:20 Cestou do práce
... industriální svítání ...

12. března 2010; 6:36

12. března 2010 v 11:12 Cestou do práce
... ledový měsíc ...

9. března 2010; 6:35

12. března 2010 v 11:10 Cestou do práce
... prádlo v měsíčním svitu ...

8. března 2010; 6:45

12. března 2010 v 11:07 Cestou do práce
... i příroda se stává sprejerem ...

Opět causa Igráček

5. března 2010 v 9:36 Kosmiší
28. srpna loňského roku jsem psal o hračkách s názvem Igráček. Byla to jen taková nostalgická vzpomínka na postavičky, které jsem s bratrem v dětství s chutí stavěl za barikády a ping pongovým míčkem "vedl války" o území v našem dětském pokoji. Nenapadlo by mne tenkrát, že se k tomuto textu budu ještě někdy vracet :-).

Je souhrou náhod, že se o těchto figurkách objevují čím dál častěji články a zprávy v novinách i na internetu. Otištěny byly hlavně z důvodu propagace, "znovunalezení" a vyrábění retro hračky a poukázání na výrobek přetrvávající věky. A prodávaný v různých mutacích po celé Evropě.

V úterý jsem se ale s tímto fenoménem setkal v Hospodářských Novinách znovu. Zamyšlení s názvem "Vzniknou odbory jako bojovních s terorismem nebo osobní poradce" bylo v rubrice Povolání zítřka. Poukazuje se na to, že klasická zpracování Igráčků nebo i Barbín nemusí být dětem srozumitelná. A právě děti jsou žadatelem nákupu hraček. Nejspíš tedy nebudou vyráběny profese jako kominík nebo pradlena. Ty nebudou dnešní generaci srozumitelné. V časopisu Forbes vymýšleli profese jako zaměstnanec zabývající se bojem proti terorismu nebo univerzální voják.

No páni, to teda bude.... :-o ...
Myslím, že budu mít v hračkářství problém koupit například bratrově dceři Igráčka, když nepoznám rozdíl mezi figurkou manažera a ajťáka (oba budou mít zřejmě v ruce notebook a mobil). Nemluvě o zaměstnanci telekomunikací a pojištění, podomní prodejci a lidé zajištující sepsání odečtu plynu.....

Vypadá to, že bude ještě asi legrace :-D...

5. března 2010; 6:44

5. března 2010 v 9:02 Cestou do práce
... ále nééé, zase sníh ...
(mě bylo včera podezřelé, že mi začal kvést vánoční kaktus)

4. března 2010; 7:00

4. března 2010 v 10:10 Cestou do práce
... jarní i zimní ...