Únor 2010

Barevné ledopády Pulčínských skal

26. února 2010 v 11:01 Vypozorované
Před několika dny jsem ve svém blogu zveřejňoval rampouchy visící na okapech a okrajích oken a balkónů (http://kosmis.blog.cz/1002/rampuchove-scenerie). V následujícím odkazu na článek v iDnesu je ukázaná skutečná jejich krása, která nelze v průmyslovém městě zachytit.

Barevné ledopády Pulčínských skal se staly hádankou i pro vědce

25. února 2010

26. února 2010 v 10:56 Cestou do práce
... a hned je vidět, kudy vede podzemí potrubí ...

Dodatek k České Poště v našem městě

25. února 2010 v 9:13 Kosmiší
Málem bych zapomněl!!! Včera jsem se zmiňoval o změnách sídla jedné z poboček místní pošty (http://kosmis.blog.cz/1002/posta-je-v-nasem-meste-uz-na-svem-miste). Přitom mi vypadlo z hlavy dohadování s některými spoluobčany, jak že se naše město píše.

Trval jsem na názvu Chodov u Karlových Var. Byl jsem za to peskován. Vždyť: "... neumíš česky? Dycky se psalo Varů. Co to je Var? Kdes´ to sebral?"

Z lingvistického pohledu na věc jsou přípustné obě varianty. Ale ... a níže přikládám důkaz ... Pobočka České pošty, kam si sporadicky chodím pro balíky má název:
Chodov u Karlový Var :-)...


Z cizího jazyka do mateřského a zpět

25. února 2010 v 8:56 Vypozorované
Často se po hodinách anglického jazyka přeme o to, jestli je lepší k překládání slovních spojení používat klasický tištěný slovník, translátor v mobilu, program nainstalovaný na počítači nebo překladač z nějakého internetového serveru (na Seznamu, Google i jinde). Je to sporné a jde o neskutečně osobní přístup k věci.

Mobil jsem si pořídil s foťákem, protože jsem tajně doufal, že ve vlaku nebudu mít potřebu překládat ale fotit momentky a při řízení auta nebudu stíhat vyťukat příslušná písmenka. V cizině při rozhovoru na ulici nebo v hotelu už je taky pozdě používat přenosný elektronický nebo tištěný slovník - zatím nejsou software ani naše prsty nejrychlejší.

Osobně preferuju software nainstalované na svém PC. Internetové aplikace užívané k překládání (nechci hanit nikoho konkrétního) mě občas překvapily tím, že "splácaly" spoustu pojmů dohromady a já měl potom často pocit, že neumím ani to málo z cizího jazyka. A nestává se to jen mě. Viz článek na iDnesu:
Dán dostal pětku z němčiny, Google mu přeložil domácí úkol do holandštiny

Ono bude stejně nejideálnější se jazyk naučit čtením zahraničních časopisů a knížek a poslechem hudby a zpravodajství. Mě osobně by vyhovovalo, kdybych byl na půl roku unesen třeba do Edinburgu (mimochodem - zajímavé město i okolí). V té oblasti, bez podpory jakéhokoli Čecha, Moravana, Slováka nebo Poláka, bych musel přežít. Vrátil bych se domů s pevným jazykovým základem. Navíc kvůli prvním dvěma týdnům, kdy bych se musel naučit správně vyslovovat rozdíl mezi hungry a Hungary, bych přicestoval domů jistě i štíhlejší...

24. února 2010; 15:02

25. února 2010 v 8:35 Cestou z práce
... zasypaná ...

Lingvista Dušan Šlosar

24. února 2010 v 9:17 Vypozorované
Protože jsem na iDnesu nenalezl odkaz, e-mailovou adresu nebo jiný kontakt na pana Šlosara a už jednou se mi v minulosti stalo, že mi redakce tohoto spravodajského serveru na žádost neodpověděla, omlouvám se, ale troufám si s odkazem na příslušné stránky přetisknout přínosný, pravdivý a kultivovaný článek, který je jinak zde:

Lingvista Dušan Šlosar:
Obávám se, že zdejší hrubnutí jazykové komunikace bude postupovat

Jaká bude čeština za dvacet let? Podobnou otázku jsem už dostal. Bylo to na začátku sedmdesátých let minulého století a cílovou dobou měl být přelom tisíciletí. Tenkrát jsem odpověděl, že čeština roku 2000 se bude velmi podobat tehdejší češtině. Ledaže asi bude méně sloužit vědě.

Pochopitelně jsem se mýlil. Protože jsem nemohl vědět, že mezitím dojde ke společenskému převratu, kterému se bude říkat něžná revoluce. A takové výrazné změny ve společnosti se samozřejmě projevují bezprostředně ve slovní zásobě. Všecko, co je nové, musí být nejdřív pojmenováno, aby to bylo sdělitelné: počínaje tou něžnou revolucí a konče například tunelováním bank.

Dnes tedy můžu říct aspoň to, že pokud v příštích dvaceti letech nedojde ke společenskému převratu, bude i slovní zásoba roku 2030 podobná té dnešní. Pro češtinu té doby bude platit to, co platí stále: jaké hlavy, takový jazyk. (Trefně tak nazvali knihu rozhovorů se mnou moji přátelé Jiří Trávníček a Jiří Voráč.) Protože jazyk žije v hlavách všech členů společnosti. Nežije ani v gramatikách, ani ve slovnících, tam je jen uložen.

To, že Slovník spisovného jazyka českého byl dokončen roku 1971, neznamená, že od té doby se ve slovní zásobě nic nezměnilo! Docela nenápadně se doplňovala a doplňuje odborná terminologie různých oborů. Nenápadně proto, že se většinou týká jen jednotlivých profesí.
Mnohem nápadnější je přejímání slov z cizích jazyků, hlavně z angličtiny. To nezačalo roku 1990. Už předtím čeština převzala mimo jiné na tři tisíce anglických slov, hlavně z oblasti sportu, populární hudby, spotřební techniky, ekonomiky, módy a z dalších, užších oborů lidské činnosti.

Masové přejímání anglicismů po roce 1990 nebylo dosud zmapováno, jisté však je, že mezi přejímkami z cizího jazyka nabylo prvenství. (Germanismů byly osvojeny asi tři tisícovky za celá předchozí staletí.)
Jsou to výrazy z ekonomie (management, dealer...), bankovnictví (kreditní karta, spořicí účet...), obchodu (leasing, hypermarket...), sociologie (establishment, squatter, bezdomovec, gambler, workoholik...), automobilismu (airbag, tankovat...), módy (rifle, top....),
počítačů (notebook, modem, surfovat, skener...; v této sféře se také vyvinul svérázný, poněkud variabilní slang), a samozřejmě v reklamě.

To jsou oblasti, kde se příliv anglicismů v budoucnu asi vystupňuje. Mimo jiné díky tomu, že v Evropské unii má angličtina spojující postavení, a také proto, že s novými předměty a jevy se přejímají i jejich pojmenování.
Nejsou to jen slova přejatá v přibližně původním znění, nýbrž také doslovné překlady (homeless - bezdomovec). Já sám bych si přál, aby se v nastávajícím dvacetiletí podstatně rozšířila znalost angličtiny; tím by se její funkce zracionalizovala.

A dále aby angličtina pronikla v podstatné míře do univerzitní výuky, zejména v doktorském studiu. Tak by studium po dávných staletích, kdy jeho prostředkem byla latina, nabylo zase univerzální povahy. Ale nejen univerzitní práce vyžaduje angličtinu. Dvojjazyčnost je potřebný osud méně početných národů. Nejpozději za těch dvacet let by měl mluvit anglicky i každý Čech.

Jinou, velmi nápadnou změnou češtiny je výrazné zhrubnutí komunikace. To je vidět už na postupné přeměně takzvaných kontaktových slov, kterých užíváme ve spontánním hovoru. V době mého dětství to bylo slovo člověče či čéče. To bylo pak vystřídáno známým vole vole. A dnes, v době mého stáří, je kontaktovým prostředkem mládeže slovo, které tu váhám pro jeho obscénnost vypsat, ale všichni je známe, a slýcháme dokonce i od dívek.

Ale nejen scéna teenagerů je tím poznamenána. Jiný repertoár názvů, ale stejně hrubý, slýcháme v parlamentu. Ti, kteří oslovení toho druhu pronášejí, si nejsou vědomi toho, že nadávka nemá tu moc zhanobit osloveného, ale že je to svědectví o tom, kdo ji pronáší. Obávám se, že v duchu té sentence jaké hlavy, takový jazyk bude tento trend v příštích desetiletích postupovat dále.

Vedle češtiny spisovné máme i češtiny mluvené. Jsou dost rozrůzněné, to jako pozůstatek někdejší výrazné nářeční diferenciace našeho území na čtyři skupiny dialektů: českou, středomoravskou, východomoravskou a slezskomoravskou. To je ten známý rozdíl českého dlouhej, středomoravského či hanáckého dlóhé, východomoravského dlúhý a slezskomoravského ("lašského") dluhy bez dlouhých samohlásek.

Těžiště dialektů bylo ve slovní zásobě spojené s tradičním zemědělským způsobem života na venkově. Ten je však pryč a s ním i ona slovní zásoba; dialekty pozvolna berou zasvé. Už nebude nikdo vědět, co to jsou topenky (tradiční vánoční jídlo), šufeca (hadr), kocycol (přeslička), tlolka (zetlelé dřevo), rozjaviť (dokořán otevřít) a množství dalších specifických výrazů. Budou už jen uloženy v archivech a odborných knihách.

To však neznamená, že mluvený jazyk na celém území je stejný. Není a v příštích desetiletích zřejmě nebude, i když někteří jazykovědci usilují o přiblížení spisovné češtiny středočeskému dialektu. Asi bude marné nutit Olomoučáky, aby třeba místo oni chtějí psali oni chtěj, když říkají oni chcó (a Valaši zas chcou a Ostraváci chcu). Tvaru chtějí se musí naučit všichni. Tak se jistě nedá čekat, že bychom za dvacet let psali, jak nám zobák narost, ale spisovné češtině se nadále budem všichni učit, protože ta nás spojuje. A budeme přitom sledovat, jak se vyvíjí spontánně, ne podle představ teoretiků.

Jisté je, že samohlásková délka nabude jiné funkce, totiž zvýrazňovat pauzové členění výpovědi (... protože opravdů, dostat sé - k originálům je téměř nemožné... určiťé, základem jé - pět rukopisu, přesněji řečenó, pět uplných faksimilií...).

Jeden dialekt se nevytrácí, naopak se obohacuje. Je to takzvaný brněnský hantec. Hantec je však něco specifického, co nevzniklo ze středověké mluvy jako ostatní dialekty, ale z jazyka brněnské periferie na začátku století dvacátého. Ale ona někdejší mluva zlodějů, prostitutek a podobných individuí postupně ztratila své sociální zázemí a po válce se stala základem slangu mládeže, jehož účelem byla a je jazyková komika. Přátelé hantecu už dovedli také přeložit návrh ústavy Evropské unie.
Kratičký úryvek z preambule: Inspirujíce se evropským kulturním, náboženským a humanistickým odkazem, ze kterého vzešly všeobecné hodnoty nedotknutelných a nezadatelných práv lidských bytostí...
v hantecu zní takto: Po tym, co si natlačili do štryclí evropskó kulturní, pámbičkářskó a lickó erbovačku, kerá zahlásila start vobecném hodnotám nečórnutelnýho rovnýho vegetu kdekterýho usoplenca...

Dvacet let by bylo dost času na pár pravopisných reforem, které by sice nepřinesly nic do exaktnosti napsaného sdělení, ale znejistily by miliony školáků a sekretářek, jako dosud vždy. (Spelling-checker, to jest automatický korektor textů psaných na počítači, by se předělal, a kdo by neměl nový, dopadal by jako blb...) Mám ale naději, že třeba dnešní zmateční nejistota v psaní velkých písmen nebude už vystřídána jinou, jinak zmateční. Ti lingvisté, kteří nic jiného neumějí, budou asi muset poroučet větru a dešti na jiném poli.
Optimistické vyznění mé malé úvahy se mi nedaří. Pořád mě straší ten dlouholetý poznatek: Jaké hlavy, takový jazyk.

Pošta je v našem městě už na svém místě

24. února 2010 v 9:03 Kosmiší
V minulých měsích jsem sledoval rekonstrukci budovy monopolu České Pošty v našem městě. Asi je jedno ve kterém, protože jistě všude probíhá podobně. Budiž, ... jde o Chodov. Nesnažil jsem se o nic kritického ani hanlivého. Nelezl jsem po staveništi a nefotil po zdech čůrající dělníky (měli své Toiky). Všechno proběhlo tak kultivovaně a ve vši tichosti, že jsem si ukončení přestavby všiml až ve článku jednoho z místních plátků a do poštovní schránky vloženém letáku zmiňované instituce oznamující, že ČP už je zase na svém místě. Jestli vrátí dětem zpátky jídelnu jsem se nikde nedočetl.

Po rekonstrukci:
Kdo si chce zrekapitulovat celý příběh začínající "příchodem" ToiToi, přes okupování školní jídelny až po návrat, nechť postupně odkliká nabídnuté odkazy:


Nízkoenergetické hodiny

24. února 2010 v 8:46 Vypozorované
No tohle bych opravdu dělat nechtěl, i když... v případě nezaměstnanosti...
zdroj: HN 4.1.2010, str.16

Jak nám ty děti rostou

23. února 2010 v 11:17 Kosmiší
"Koukni, co píšou v novinách", řekl jeden můj známý a kliknul myší na příslušný odkaz k článku na iDnes.cz. Titulek zněl: Děti potřebují o číslo větší boty než před 20 lety. Ukazuje na to, že se dětská noha prodlužuje. Jakýsi docent Pavel Bláha zde konstatuje, že se noha od roku 1985 prodloužila až o 1 centimetr. No, přečtěte si článek sami.

Já jen dodávám, že společnost se na tyhle skutečnosti připravuje. Ve fotodůkazu níže je zřejmé, že poroste nejen noha, ale s ní i celý člověk. Záběry jsou z Hornického domu kultury v Sokolově. Jde o zrcadlo pro budoucí, vysokou generaci. Už v současnosti jsou mezi námi vzorky této velikosti (např. Pišta z Bodla). Pro zlepšení představivosti stojí na druhé fotce figurant.


Rampouchové scenérie

23. února 2010 v 11:02 Kosmiší
Přesto, a nebo právě proto, že pomalu ale jistě taje, bílé až šedobílé hromady ustupují přírodě a někdy i nedoslýchaví zaragistrují ptačí trénink na jaro, zveřejňuju některé pohledy na rampouchy. Možná, že pár let pořádná zima nebude, tak ať si tu letošní uchováme v paměti.


23. února 2010; 7:08

23. února 2010 v 10:38 Cestou do práce
... stopy IX ...

Když dva dělají totéž, nemusí to být vždy totéž

23. února 2010 v 9:53 Kosmiší
"BLANKA PRORAŽENA"

Když dva dělají totéž, nemusí to být vždy totéž:
- první foto záznam z Hospodářských novin 13.1.
- druhý snímek z hospody U Artura 12.1.

Logicky by měla být první uvedena reportážní fotka se datem dvanáctého. Protože jsou v novinách "včerejší" zprávy, jsou datumově rovné. Pražská Blanka je ale slavnější.

Pražská Blanka protržena:
Vřesovská blanka protržena:

22. února 2010; 15:11

23. února 2010 v 9:42 Cestou z práce
... kolejnice ...

Plastová legenda IGRÁČEK se vrací na trh

22. února 2010 v 10:59 Vypozorované
Všiml jsem si, že se často vracíte ke článku http://kosmis.blog.cz/0908/pamatujete-si-igracky. Vaše reakce mě donutila v informacích o hračce z našich dětských (u mnohých i adolescentních) let pokračovat.
Začal bych tím, že postavičky, se kterými se dá hrát "na montéry, hasiče a zdravotní sestry" se prodává v mnoha podobách po celé Evropě. Nejen v tehdy východní části Německa, kde se daly sehnat verze dost podobné těm našim. V září loňského roku jsem na dovolené v jižní části Francie narazil na podobné, a někdy i z hlediska příslušenství dokonalejší figurky Playmobil. Jedno hračkářství jsem objevil v legendárním filmovém Cannes a jiné v La Capte.

K uspokojení milovníků retro artiklů přidávám informaci z Hospodářských novin (18.1.2010;str.21),
kde Igráčkovi věnována celá půlstrana. Hračka je určena dětem od 4 do 10 let, ale kdo to tenkrát řešil... S minimální cenou (rovných 80 Kč) to vypadá draze. Ale pamatujete, kolik stál Igráček tenkrát (12 Kč) a co se za tu sumu dalo koupit?
Novinkou oproti dřívějším postavičkám jsou otočná zápěstí a uchycení hlavy - už by údajně neměla při častějším používání vypadávat. Že doháníme "západ" dokazuje i skutečnost v podobě čtyřmístného auta, do kterého se vejdou dva "dospělí" a dvě "děti". Bomba, že? Škoda přeškoda, že nejsem dítě..... :-)


Vejce na předním skle automobilu - Hoax versus skutečnost?

19. února 2010 v 10:41 Vypozorované
Před chvílí se mi dostal do schránky varující e-mail. Zní realisticky i když vtipně. Dokonce jsem chvíli přemýšlel, jestli nevyzkouším s nějakým sestaveným týmem reálnou možnost tohoto nápadu. Tedy:

---------------------------------------------
Bacha na to, jsou to svině.

Jestli se Vám stane, že za jízdy v noci Vám někdo hodí vejce na přední sklo,hlavně nespouštějte stěrače ani nestříkejte vodu !!!! Na skle by se vytvořila hustá mléčná neprůhledná hmota a už byste vůbec nic neviděli. Byli byste nuceni okamžitě zastavit a s velkou pravděpodobností byste byli okamžitě okradeni!!! Tedy žádné stěrače, žádná voda, ale odjet co nejdál od místa "nehody", pokud možno na místo bezpečné a osvětlené. Jde o nejnovější techniku, kterou si vymysleli šikovní zloději.
Pošlete dál tuto zprávu.
PS. : Tento text jsem právě dostala od velmi dobrého zdroje. Fakt to není žádná srandička. Sami víte, jak jsou i čeští zlodějíci zruční!
---------------------------------------------

(... kdysi v jakémsi časopise uváděli, že se mladí pachatelé přiživuje následovně. V parních letních měsících nebylo v jisté španělské metropoli radno zastavit na křižovatce na červenou s otevřeným okýnkem. V téhle situaci přijel moped nebo malý motocykl a otevřeným oknem vozu ukradl kabelku nebo batoh pohozený na sedadle spolujezdce...)

Pro jistotu zda zpráva o používání vajec ke krádeži, kterou jsem dnes dostal, není hoax jsem se podíval na stránky http://www.hoax.cz/cze/, které na některé zbytečné e-maily poukazují. Našel jsem tam tyto řádky:

Nejrozšířenější Hoaxy

Pro doplnění všeho o čem v tomhle článku píšu:

HOAX

Jedním z velmi častých nešvarů, který se na Internetu vyskytuje, je šíření poplašných, nebezpečných a zbytečných řetězových zpráv, tzv. hoaxů.
Cílem serveru HOAX.cz je informovat uživatele o těchto nástrahách, se kterými se denně setkává a které znepříjemňují nebo ohrožují jeho běžné používání Internetu a jsou i v rozporu s Netiketou.

Najdete zde pravidelně aktualizovanou databázi nejrozšířenějších podvodných e-mailů. Dříve než rozešlete jakýkoliv řetězový e-mail, navštivte naši databázi a ujistěte se, že právě Vy nerozesíláte zbytečnou poplašnou zprávu svým přátelům, známým či obchodním partnerům.

19. února 2010; 6:44

19. února 2010 v 9:09 Cestou do práce
... chtějí rozdávat botičky i popelnicím?

Dodatek k článku "Deštník pro dva"

18. února 2010 v 13:14 Kosmiší
Včera jsem se vytahoval s deštníkem, pod který se dají schovat dva lidé bez toho, aby jim déšť smáčel pravé nebo levé rameno. Večer jsem při listování záříovým číslem měsíčníku 21. století přišel na úžasnou věc: v případě, že se z jakéhokoli důvodu nechcete účastnit romantické vycházky v májovém deštíku ve dvou, lze koupit výrobek ve stylu handsfree a číst si Shakespeara v klidu sám. Přikládám ukázku z výše uvedeného časopisu.


Hugleikur Dagsson v Česku

18. února 2010 v 13:08 Vypozorované
Nejen Hospodářské noviny ale i jiný tisk v lednu informoval o vydání už druhé knížky islandského humoristy Hugleikura Dagssona. Jde sice o drsné, sarkastické a černé kreslené vtipy, nicméně právě takové si často říkáme po třech sklenkách vína bez zardění i my češi, moravané, slezané i ostatní národové bydlící v téhle republice. Přiznejme si - kolik z nás nejen slyšelo ale i reprodukovalo šibeniční mimikru: "nejlepší dárek pro mrtvé děťátko je mrtvé štěňátko"....

Následující obrázky jsou převzaty z HN 18.1.2010...



18. února 2010; 6:25

18. února 2010 v 12:56 Cestou do práce
... stopy VIII ...

Destník pro dva

17. února 2010 v 14:32 Kosmiší
Dostal jsem výbornou věc: deštník pro dva. Nejen, že jsem po rozložení jistil, že se před nepohodou můžou opravdu schovat dva lidé (případně člověk a pes). Je přiložen stručný návod k použití v mnoha jazycích. Lze se tedy dočíst, že jde o "dupla esernyö extra széles ernyövel" s " priročnynim ročajem, mehkim na dotik in praktično nosilno zanko" včetně "uključena torba za pohranjivanje".
Praktičnost do nečasu, poučení i zábava v jednom. Už se těším, až přestane sněžit a začne pršet!