Říjen 2009

Co má společného půvabná Lara Fabian s Bodlem?

31. října 2009 v 22:56 Bodlí
Přišel mi e-mail s odkazem na jakési video YouTube. Chodí mi jich od známých dost. Někdy se na ně juknu až po delší době. Předevčírem jsem za tubko zabrouzdal hned a udělal jsem dobře. Odkaz na úchvatné podání songu Je suis Malade zpěvačky Lary Fabian je opravdu i na víc než dvě zkouknutí. Videí má na těchto stránkách víc.

A co má společného Bodlo s Larou F.? Bodlo už má na YouTube také jedno video:
http://www.youtube.com/watch?v=-67VZyKRcTw <- Rebelka Manto Mavrojenisová

V té souvislosti uvádím, že si někteří umělci vybírají za svůj pseudonym název naší skupiny, například Jata Bodla -> http://www.youtube.com/watch?v=qp8upzatQ2k



Galerie tohoto blogu

31. října 2009 v 22:41 Cestou do práce
Všiml jsem si na PC u kamaráda, že některé náhledy fotek v galerii na mém blogu nejsou zobrazeny. Když na ně kliknu pro zobrazení, vidět jsou. Kontroloval jsem situaci před chvilkou zase na jiném PC a v poho. Nebojte se tedy prozradit informaci, že něco na mém blogu nefunguje. Díky předem.


PS: Vzkaz pro zasvěcené: žádná z vět výše napsaného textu neobsahuje ukazovací zájmeno :-).

Odraz mimozemšťana

30. října 2009 v 14:00 Kosmiší
29. října 2009 jsem v 6:45 fotil nápis na zem křídou napsaný, oznamující, že ve svátek příslušná prodejna neotevře. Později jsem si všiml, že je na fotce něco zvláštního. Nikdy jsem se nespecializoval na UFO, tedy neidentifikované létající předměty, takže si nejsem popravdě jistý, zda nejde jen o výtvor jakéhosi pouličního umělce - sprejera. Fotky dávám v šanc veřejnosti. Posuďte sami....




30. října 2009; 6:41

30. října 2009 v 13:29 Cestou do práce
... rekonstrukce ...

Noriyuki Sawa v Paderewski klubu

29. října 2009 v 13:27 Kosmiší
Před časem jsem psal o klubu Paderewski a jeho pravděpodobném konci, k nemuž zaplať PánBu nedošlo (http://kosmis.blog.cz/0906/paderewski-kulturni-legenda-konci). Klub jako takový sice své stávající prostory opustil, ale po dlouhém licitování se zabydlel v divadle Husovka. O téhle události jsem mohl napsat samozřejmě u v den přesunu nebo prvního vystoupení. Nechal jsem si to až na den, kdy jsem nějaký pořad klubu navštívil.
Vzhledem k mému plnému deníčku bylo "nějakým pořadem" vystoupení Nariyukiho Sawy v úterý 20 října. Nariyukiho Sawy, japonského loutkáře a stínoherce, prý vystupujícího ve více než dvaceti zemích světa všech světadílů. A navíc ! bydlícího už sedmnáct let převážně v Praze. Mluvil obstojně česky. Jeho šou nazvaná Stíny Višňového sadu (ano, jde o ruskou klasiku) mě bavilo. Dalo mi kýžené uvolnění i smích na tváři. Pět (ani nevím jak bych to nazval) skečů s dvěma mikropřídavky trvalo více než hodinu.
Těžko popisovatelé, odvážné, příjemné. Jak moc, na to musíte přijít až při návštěvě jeho one man show. Já vím jedno: klub Paderewski opět funguje a to je dobře!


Povolené shromáždění na Bahňáku

29. října 2009 v 8:52 Kosmiší
Tak jsem je včera viděl. Možná je potkám ještě jednou, dvakrát a bude na dlouho po všem. Podzimní plískanice, v našem kraji polovina zimy bez sněhu, pár dnů lyžování a jarní tání. Už se začaly srocovat. I slepý vidí, že na chodnících je víc listí než na stromech. Za vzrušeného žvatlání zkoušely kolektivní vzlety a následné přistání na rybníce. Jak říkám, ještě jednou, dvakrát. Au revoir...

29. října 2009; 6:45

29. října 2009 v 7:58 Cestou do práce
... kamarádi mi to potvrdili - opravdu měli včera zavřeno ...

Miroslav Švandrlík a má teenagerská léta

27. října 2009 v 13:45 Kosmiší
Dospělost si jedinec může uvědomovat nejen pohledem do zrcadla, datem vypsaným v řidičáku, ale i ztrátou věcí, které ho obklopovaly a mizí ve spirále dějin. V současné době děti čtou Harryho Pottera, jako my třeba Rychlé šípy. Ale v lednu už to bylo deset let, kdy Jaroslav Foglar zemřel.
Mají svého Tweetyho nebo Simpsonovu rodinu jako my měli Čtyřlístek. Další rána. I Ljuba Štíplová odešla. V požehnaném věku 79 let letos na konci září.

Včerejším večerem odešel i symbol mého počátku puberty: Miroslav Švandrlík. Nepřeberné množství článků se dá přečíst v tisku, na internetu i v rozhlase o téhle události mluvili. Vyzdvihují sice převážně Černé barony, kteří se dočkali filmového zpracování a poukazuje se na ještě nedokončenou Troškovu adaptaci Doktora od Jezera hrochů. mimochodem jedna z mých oblíbených knížek (http://kosmis.blog.cz/0906/doktor-od-jezera-hrochu).

Na Švandrlíka jsem narazil v knihovně rodičů už někdy ve třinácti, čtrnácti. Nebudu nalhávat, že jsem věděl o jakého spisovatele jde, snad mi možná bliklo hlavou, že jsme ho neměli v čítance. Na první pohled mě zaujaly kresby Švandrlíkova souputníka Neprakty a jeho sexy slečny v knížce vyobrazené. Takhle holky ve třídě ještě nevypadaly. Objevená knížka se jmenovala Krvavý Bill a Viola. Vypravěčský styl mě upoutal k hledání jeho dalších knížek. Bohužel, nebyl moc vydáván. Můžou za to "baroni", jež se ocitli na Indexu (pro mladší generaci = dle tehdejších vládců literatura nevhodná k vydání a prodeji).

Takže jsem objížděl antikvariáty nejen kvůli Františku Gellnerovi a Ladislavu Klímovi, ale i kvůli Švandrlíkovým černohumorným povídkám, které v době mého dorůstání nebyly vydávány. Uspokojoval mě tenkrát jen jeho humor v týdeníku Dikobraz, přenášený štětcem zmíněného Wintera-Neprakty.

Kdybych měl sestavit osobní TOP Švandrlíkovy tvorby, vyjma morbidních povídek, kde kraluje Lidský guláš, mám nejraději Vraždu mlsného humoristy, Mořského vlka a veselou vdovu a právě natáčeného Doktora od Jezera hrochů...

27. října 2009; 6:43

27. října 2009 v 13:00 Cestou do práce
... tak jsem se včera ráno rozjímal spadaným listím, až mi něco uniklo;
nevím k čemu ty značky sloužily...

Pojednání o změně času

26. října 2009 v 14:46 Kosmiší
Už od mé nepaměti se mění čas z letního na zimní a naopak. Spousta lidí to špatně nese, říkají v rozhlasu, televizi i na zpravodajských internetových serverech. Znám jedince, kteří tím trpí. Já ten problém nemám. Sice jsem opět po několikáté četl laické i vedecky populární statě vysvětlující tuto událost hlavně z ekonomických důvodů, ale osobně bych zůstal na jednom časování. Noviny by pak mohly jednou za půl roku psát o něčem jiném, než je změna času. Třeba o kultuře.

Trochu sobecky, navzdory lidem, jimž uvedená změna vadí, jsem vyšel spokojený ze vchodu. Svět byl zase světlejší a dalo se cestou do práce fotit mobilem (http://kosmis.blog.cz/galerie/cestou-do-prace-a-zpet).

Když jsem včera přetáčel hodiny na přístrojích a zařízeních, které je mají (a že je dnes mají snad všechny), zhrozil jsem se mé "skvělé" myšlenky, kterou bych rád v budoucnu realizoval. V místní restauraci Harmonie, kam občas zajdu se známými na večeři nebo jen na pivo s tatarákem, lze na záchodku při močení poslouchat rádio.

Bude Boží, když mi i doma na WC a v koupelně bude hrát muzika, říkám si. V případě záchodu mi stačí při otevření dveří, aby se spustila rozhlasová stanice. Ale když se budu tetelit v horké vaně, obklopen časopisy nebo knížkou od Waltariho, rád bych něco meditačnějšího: třeba Novosvětskou či Vivaldiho Čtvero ročních období. Na teplický Šanov nebo Pink pravděpodobně nedojde. Ve vaně se totiž moc nedá pogovat. Já to tedy neumím, zkoušel jsem to, abych měl tu jistotu....

26. října 2009; 6:44

26. října 2009 v 14:28 Cestou do práce
... čas změněn na zimní; zase je po ránu vidět :-) ...

23. října 2009; 6:57

26. října 2009 v 14:24 Cestou do práce
... pohled na mapu ...

(nejdůležitější pohled jsem po ránu vrhal na mapu;
ráno jsem se v autě dohadoval se spolujezdcem
o nejkratší cestě od nás do Strakonic)

22. října 2009; 15:40

26. října 2009 v 14:21 Cestou z práce
... konec zóny, v níž se musí auta tlačit ...

Obrázky z Galerie

23. října 2009 v 23:17 Cestou do práce
Už mi dva dny zase nejdou vkládat obrázky do Galerie. Včera byl problém spolehlivě ukončit i obyčejný text. A jeden komentář k jakémusi mému článku nedorazil. To jsem se dozvěděl od dotyčné "internetové brouzdalky" osobně. Jsem tedy ve skluzu s publikováním fotek cestou do práce a zase zpět. Až správce odstraní případnou chybu, všechny je tam "dohážu".

Venezuelská měna a já

23. října 2009 v 13:50 Kosmiší
Slíbil jsem, že zjistím, kolik korun českých se dá získat výměnou za venezuelských 1000,-- bolivares. Brouzdání po příslušných internetových stránkách mě nepřivedlo k přijatelnému výsledku. Jako by do tohoto státu Jižní Ameriky snad ani nikdo nejezdil.

Řešením bylo oslovit odborníky bankovních institucí, z nichž jsem dostal uspokojivou odpověď a navíc během několika minut. Byl jí odkaz na docela obsahově kvalitní stránky http://www.convertworld.com/cs/, kde nejen ihned získáte přehled o převodu měn mezi libovolnými státy, ale i kilogramy na poundy, míle na inche, litry na gallony a podobně. Je tam toho nepočítaně. Je třeba stránky shlédnout, protože bych následujících několik řádků jen vypisoval možnosti, které tento web skýtá.

21. října 2009; 7:20

22. října 2009 v 13:38 Cestou do práce
... tuhle jabloň vidím každé ráno, když si vařím kafe ...

Nefungují Bodlí stránky!!!

21. října 2009 v 9:48 Bodlí
Stala se věc vážná a dočasně neopravitelná! NELZE SE DOSTAT NA STRÁNKY SKUPINY BODLO (www.bodlo.cz). Nedokůžu přesně popsat, co se na serveru přihodilo, protože Bodlo není jediná skupina, která tam má problém. Snad je vše s právy k provozování serveru u správců v pořádku. Víc se dozvím až na schůzce s webmistrem bodlích stránek. Do té doby můžu být jen trpělivý a případně vymýšlet jinou variantu stránek Bodla.

Každopádně:

zítra 22. října od 20 hodin hrajeme jako hosté skupiny Alison v Kraslickém Free Clubu.
Přijďte včas, bývá tam plno!


20. října 2009; 7:10

20. října 2009 v 13:11 Cestou do práce
... semínka se ujmula! ...
(za pár dní zveřejním fotoreportáž)

19. října 2009; 15:09

20. října 2009 v 13:08 Cestou z práce
... opět jsem viděl holuba na střeše a neměl vrabce v hrsti...

Facebook ano či ne...?

16. října 2009 v 10:36 Kosmiší
Z ryze praktického důvodu jsem se zaregistroval na Facebooku (FB). Potřeboval jsem se s někým spojit a na čemsi se domluvit. "Akce" mi vyšla a od té doby jsem na webovou stránku FB zabrouzdal jen opravdu sporadicky. Svou účastí na téhle sociální síti, jak se rád server nazývá, jsem pomohl k počtu 1 547 239 přihlášených a ochotných komunikovat (vyčtené číslo viz P.S.). Nejprve musím předeslat, že proti sociálním sítím nic nemám. Koneckonců jsem i já přijal pokušení a zvěčnil zadal požadovaná data. Jenže akce byla tenkrát zdárně ukončena a já necítil žádnou potřebu družit se s virtuálními kamarády, protože mám svých reálných známých docela dost. A to takových frajerů, že dokážou opustit klávesnici a jít se mnou třeba na pivo, zagrilovat nebo popadnout kytaru.

Nedávno jsem ale Facebook potřeboval ze stejného důvodu. Na oslavách města jsem v jednom stánku uviděl slečnu propagující činnost organizace, která pomáhá a chrání. Už jsem jí kdysi viděl ve společnosti spolužačky ze školy, ale neměl jsem tušení, jestli jsme si vykali nebo tykali. Její uniforma mě dohnala k vykání. Situace se mi honila hlavou a ještě týž večer jsem seděl napíchnutý na Facebooku. Mám kvalitní zdroje a tak jsem nacionále slečny X-ové zjistil téměř okamžitě.

V tom je ale úskalí téhle sociální sítě: všechno, co do ní vložíte, vykecá. No... FB mi prozradil o téhle slečně docela dost zajímavých :-) skutečností. Vím ale, že s ní nebudu asi nikdy kamarádit. Má v sekci Přátelé slečnu Y-vou, která mě opravdu nemusí a pak ještě Z-ovou, která mi nikdy nevadila - byla ale vždycky hrozně ukecaná. A často překrucuje události, aby byly při vyprávění co nejvíce zajímavé. Jestli má kromě FB, blog, twittuje nebo provádí jiné podobné internetové akce, neutajil bych už pak ze svého života vůbec nic. Až slečno X-ová smažete z Přátel slečnu Y-vou, popřemýšlím nad nějakým setkáním.

Jako dítě jsem bydlel v malé vesnici. Nic se tam neutajilo, všechny události doběhly domů rychleji než já. Díky internetovým serverům, kde navíc se hrdě odhalujeme sami, jsme se stali součástí taky takové vesnice, kde se nic neutají. Dřív než půjdu na rande, můžu si dotyčnou proklepnout a poslat výmluvnou SMS. Budu sedět doma a vědět, že jsem udělal dobře, protože by schůzka nenastolila delší trvání. Z popsané situace začínám mít pocit, že všichni trochu ztrácíme romantické tajemno objevování...

P.S.: ... dost zajímavý článek o FB se dá přečíst v týdeníku Ekonom, č.41.