Březen 2009

Výlet po Posázaví

31. března 2009 v 13:12 Bodlí
Byli jsme rozděleni do více aut, protože někteří utíkavci poslední dobou pohazují ještě "horký" nástroj do futrálu a zmizí dřív než začne následující kapela. Řízení vyšlo i na mě. Abych jako řidič nezklamal, vzal jsem do vozu GPS navigaci, kterou jsem pro zpříjemnění cesty použil. V Pitkovicích jsem nehrál poprvé a tak jsem si onu kouzelnou krabičku vzal jen pro doplňující informace. Byl slunečný první jarní den a já nemusel za jízdy přemýšlet a mohl meditovat nad krásami scenérií Sázavy aniž by mi došlo, že nejedu správným směrem.
Když mi krabička oznámila, že jsem na místě, vystoupil jsem v rozpacích z auta a rozhlédl se bezradně kolem. Okolí jsem nepoznával a odtušil, že jsme patrně přijeli z druhé strany. Stáli jsme na kraji jakési chatkové oblasti. Z jedné ze zahrad vyšla s úsměvem paní středního věku, nahlédla do kufru vozu a vykřikla: Jé! Tak to je to překvapení. Tady bude muzika! Na její rozradostnění jsem nijak nereagoval: Hrát se zde mělo, tak proč ta překvapující radost? Chtěl jsem se zeptat, kde je hospoda, kde se má hraní uskutečnit. Paní se otočila směrem k zahradě a pokračovala: To je bomba! Děkuju! To mám opravdu vydařené narozeniny! To bude zase v Pikovicích veselo! ....... Snad v Pitkovicích!, ozval jsem se, protože se mi její veselí s výpary alkoholu zdálo scestné, zvlášť v tuhle poobědní hodinu. Mladej pane, pousmála se na mne. V Pikovicích! Pitkovice jsou necelou hodinu odsud. Ale jste hodní, že jste dorazili!
Nad hlavou se mi objevil velký otazník měnící se během několika vteřin v rozsvícenou žárovku. Při pohledu na PGS jsem si až teď uvědomil, že se opravdu důležité "té" ztratilo už na začátku cesty a mě čeká ještě čtyřicetiminutová cesta zpět k Praze. Zbytek je v reportáži na www.bodlo.cz.

Intermezzo

30. března 2009 v 9:02 Kosmiší
Žehlím si kalhoty. Ne, že by nebyla možnost požádat někoho jiného, ale... O tyhle kalhoty se rád starám sám. Zachycují ve svých pamětech vzpomínky na situace, které bychom neradi zapomněli i ty, které by měly zmizet z povrchu zemského. Na těchto nohavicích je zachyceno dost příběhů na to, že kdyby z nich bylo lze udělat píšťalku, vyzpívala by věci... Nestydím se ale ani za jedinou vteřinu zachycenou na kusu oblečení.
Spolužáku i učiteli v jedné osobě, kdy sedíme na kašně jako v lavici a ledabyle pohupujeme nohama, kdy vyprázdníme poháry naráz do dna, aby nám to víc myslelo a přesto upadly všechny zábrany, abychom listovali skripty života a místo kupeckých počtů hledali pravý význam slova romantika, a my! dokázali místo panáka vypít celé dvě deci jahodového a černorybízového nápoje (řidič tvrdý chleba má). Tedy... těším se, až se uvidíme. Říkáš, že chceš, aby to bylo častěji? Trochu filosofická otázka v časech nesmrtelnosti...
Vyžehlené kalhoty vracím zpátky do skříně. Jsou plné vzkazů školních let. Víc by se tam možná nevešlo. Vyrazím v nových. Jsou ještě prázdné a získávám tím možnost zachytit hodně nového.

Pomsta zhrzené manželky

26. března 2009 v 9:04 Vypozorované
Vím, že se často odvolávám na články z novin. Identicky jsou zveřejňovány na internetových stránkách těch deníků a týdeníků. Vím taky, že se v tisku i na internetu v poslední době často přemílá téma o kradení článků, ale předpokládám, že pokud uvedu zdroj, neměl bych být nikým napaden. Některá témata si prostě říkají o zveřejňování a rozšiřování do podvědomí ostatních.

V článku na stránkách Hospodářských novin se popisuje kauza o manželce, která dotčena tím, že její má manžel milenku, umístila její polonahé fotografie na nějakou z internetových stránek. Došlo až k soudu. Nejvyšší taxa jsou dva roky. Takže: chlapi a ženský - bacha na to, co dělají vaše známosti ve vaší blízkosti, když třeba spíte.


Dokumenty o UFO byly odtajněny

26. března 2009 v 8:52 Vypozorované
Britské ministerstvo obrany na začátku tohoto týdne sputilo do světa informace o pozorování neidentifikovatelných létajících předmětech. Jak jinak samozřejmě, že jen něco. Konkrétně jde o roky v rozmezí mezi 1987 a 1993. Málo, ale alespoň něco pro badatele-fandy do UFO a tak málo pro škarohlídy a pesimisty v této oblasti.
Přiznám se, že nejsem vyhraněn k žádnému názoru. Já spíš bádám v neidentifikovatelnosti změny chování lidí.

X. Chodovský poplach

25. března 2009 v 9:01 Habartovský festival
Na stránkách Netřísku jsem avizoval, že letošní Chodovský poplach a Habartovský fesťák jsou už skoro doladěny a zbývá jen aktualizovat stránky a případné informace průběžně doplňovat na tomto blogu.
Od té doby uběhlo hodně vody a nic jsem nenapsal. Důvodem byl již dnes vyloženě profláklý termín, již někteří zneužívají k výmluvám, a sice "finanční krize". Rád bych byl, kdybych se na tomto místě mohl přiznat k vymlouvání, ale pravda je taková, že se měšce naplňované sponzory a předplatiteli reklam tenčí.
V době, kdy je třeba přemýšlet, kam peníze vrazit (nikdo si je stejně do hrobu nevezme), je nejvíce podporován sport, v našich krajích konkrétně hokej a atletika. Nic proti tomu nemám, ale nepřijde mi to spravedlivé. Na hokej chodí dost lidí na to, aby nějakou tu kačku vydělali. Ceny ve stáncích jsou taky příznivé jen pro prodavače. A kolik diváků přijde na atletické klání, vyjma rodičů ratolestí běhajících a skákající do výšky/dálky?
Na dotaci města nebo sponzorský dar není právní ani morální nárok. Takže gratuluju alespoň rockerům, kteří po letech nějakou tu kačku dostali a uspořádají, doufám, pořádný rockový dýchánek.
Letošní rok nejspíš přežiju. Díky za morální podporu všem, kteří mi to řekli, i těm kteří to nedali najevo i když jsem to na nich poznal....

Žena ukousla při polibku na usmířenou milenci jazyk

20. března 2009 v 14:19 Vypozorované
Už pár dní mi leží v žaludku informace získaná ze serveru novinky.cz. Tak nevím, mám se bát s někým se líbat?

Žena ukousla při polibku na usmířenou milenci jazyk

Britka Tracey Davisová (40) požádala přítele o polibek na usmířenou, ten jí vyhověl, načež mu ona ukousla jazyk. Pak ho pohodila na zem. Po příjezdu policie ukousnutý jazyk předala mužům zákona v plastovém sáčku v plastovém sáčku a řekla: "Trochu jsme se hádali a já mu ukousla jazyk. Tady je."

V zajetí bludných kruhů III. (Nezmaři)

20. března 2009 v 8:52 Kosmiší
Včera jsem byl v Sokolovském Hornickém domě na vystoupení skupiny Nezmaři. Po všech těch všech peripetiích tohoto týdne to bylo příjemné osvěžení a vypadnutí z reality (na více jak hodinu a půl). Je zbytečné psát superlativy - šlapalo jim to, sršela z nich energie, hráli neskutečně starý songy (říkává se tomu průřez), jaké hrávávali s lidmi, kteří jsou už BůhVí kde. Případné muzikantské chyby ukrývali za úsměvy - stejně na ně neměli šanci v hledišti sedící přijít. Snad vyjma absolutních znalců jejich písniček a muzikantů, kteří zaskočili juknout, "jak to dělá konkurence". Přiznám bez obalu - zážitek, uvolnění.
Jen jsem si cestou domů vzpomněl na to, že měli hrát i u nás v našem městě - a s námi, jako předskokany. Mělo to podmínku, kterou si vymínil pořadatel. Měl pocit, že na vystoupení nepřijde dostatečné množství platících. Naše možnost hrát s touto kapelu jako předskokani bylo sehnání sponzorských peněz, potřebných k zajištění večera. Vypadá to, že pořadatel žádnou kapelu, která si své předskokanství zaplatí, nenašel. Nikde jsem plakát i informacemi o vystoupení skupiny Nezmaři v našem městě nenašel. Není to další bludný kruh?

V zajetí bludných kruhů II. (policie)

20. března 2009 v 8:29 Kosmiší
Chodov u Karlových Var. Včera i předevčírem po ránu cestou do práce policie v naší čtvrti použila snad všechny botičky, které měla na skladě. Marně v této situaci přemýšlím nad tím, proč policie nechává řidiče parkovat na všech možných i nemožných místech - v ohybu křižovatky, na zákazech stání, před vchody domů... Marně přemýšlím nad tím, proč nás policie nechává v doměnce, že tím neděláme nic špatného, když takhle parkujeme. Jednou za neurčitý čas se rozhodne namátkou zablokuje některá auta a vybere obvyklou taxu.
Co se mi stalo předloni: Ano, máme parkovat jen na místech k tomu určených. Ale když vidím, že soused před vchodem parkuje už čtrnáct dní bez finanční újmy, udělám to taky a ještě mu nechávám džentlmentsky místo pro projetí. Následné ráno jsem byl obohacen botičkou na levém předním kole. Vysvětlení strážců zákona bylo, že jsem znemožnil přístup hasičům v případě požáru. Soused takovou ozdobu nedostal. Na mé poukázání, že soused stojí na identickém místě jen o tři metry dál reagovali, že možná ani nejde o hasiče, ale to, že si mé zaparkování nepřál někdo z mých sousedů ale jeho jméno mi samozřejmě říct nemůže. Je to bludný kruh.
Šel jsem včera tedy po ránu k autu, zaparkovaném o tři sta metrů dál, sledoval obotičkované vozy a přemýšlel nakolik je tato situace způsobena tím, že naší čtvrtí projíždí policie jen jednou za čas (s batičkama v kufru) a nakolik je to dílo sousedů závidících, že oni nesehnali u svého paneláku předešlý den k zaparkování vůbec žádné místo.



V zajetí bludných kruhů I. (hesla)

20. března 2009 v 7:57 Kosmiší
Mívám pocit, že bych se k některým věcem mohl vyjádřit. Včera jsem neměl jen pocit, ale rovnou i potřebu. Stalo se ale pro mě nevídané: ve světě hesel, kde jich jen v práci musím používat kolem devíti, jsem zabloudil a nevybavil si heslo k přihlášení do blogu. Jsou věci, které děláme tak automaticky, že nás ani nenapadne možnost chybovat. V podstatě mě uklidnila až hláška, že jsem překročil počet pokusů o přihlášení a napravit to můžu až za hodinu.
To jsem nakonec neudělal... a udělal jsem dobře. Včerejší ráno nebylo moudřejší večera. K počítači jsem si sedl až dnes a upraveným názorem na včerejší děj, o kterém bych chtěl napsat. Ale několik vteřin jsem měl položené prsty na klávesnici a nemohl si vybavit mnou vymyslené heslo. Točil jsem se v bludném kruhu myšlenek. Nicméně nakonec mi cvaklo a už píšu...

Konec platnosti autorských práv

6. března 2009 v 10:18 Vypozorované
Folkáči, rockeři, divadelníci, herci a hérečky! Vězte, že od letošního roku skončila platnost autorských práv pro díla Karla Čapka. Vím, že nebyl tak zpěvný jako František Gellner, Josef Mach nebo Václav Hrabě, ale kdo Čapka četl pořádně, došlo mu, že je spousta možností jak použít neotřelá témata k napsání textů, dramat nebo libret.
Co takhle Válka s mloky jako text, R.U.R. nebo Krakatit jako název post metalové kapely - i když ani ve folku nemusíme zacházet u roztodivných názvů daleko (http://kultura.idnes.cz/anketa-vyberte-nejblaznivejsi-nazev-kapely-tehotnyho-yezga-zatim-nahradily-strepy-gmr-/hudba.asp?c=A090213_180350_hudba_jaz).

Zkrátka, je co použít. Pro přehled informací chtivé:
kdo / konec autorského zákona
Jiří Orten / 1.1.2012
Vladislav Vančura / 1.1.2013
Karel Poláček / 1.1.2015
Eduard Bass / 1.1.2017

(zdroj: Hosp.noviny 5.3.09)
... máme to my mladší šancí k použití prověřených textů, co?