Červenec 2008

Zahrada Náměšť - "veselé příhody z natáčení"

6. července 2008 v 14:27 Bodlí
Stávají se věci různé a těžko se k některým příběhům přiznat. Dnešní vyprávění bude i o tom, že návštěvníci festivalů, přehlídek a koncertů jsou všímaví a poslouchají nejen to, co kdo vypráví na pódiu, ale i střípky utrousené jen tak mimochodem. Stalo se na středeční večerní zpívané na Zahradě v Náměšti...
Po celém areálu letošního festivalu se po ukončení oficiálního programu vztyčil les kytar, nějaké housle, místy bubínky, lžíce a tamburínky. Mě táhla chuť kontrabasu a písniček, které si můžu zabroukat, protože jsem je už letos několikrát slyšel. Zpívanou zajišťovala skupina Epy de Mye se Žambochem a některými dalšími muzikanty, které jsem nebyl s to ve vytvořeném hroznu rozeznat a nebo znám jen jejich jména, takže vám asi nepomůže, když prozradím, že jedním z nich byl kytarista Jirka.
Půl hodiny (?) po začátku zpívané přišel věhlasný fotograf Bllemby z Folk time s výkřiky: "Hoj vidím, slavnou Epy de Myi!" a jiné podobné superlativy na šejšnující skupinu. Načež si všiml, že stojím za davem s kelímkem medoviny. "A támhle Bodlo!", vykřikoval. "Kdybyste viděli jak tomuto člověku (tedy mě) sluší dámské jednodílné plavky!" A proč popisuju tuto situaci: Přistoupil ke mě přibližně stejně vysoký dlouhovlasejší mladík a zapřádal rozhovor:
"Ty chodíš v dámských plavkách?" "No, ani ne", odpovídám. "To byla jen taková soutěž, takový hec." "A jiný holčičí oblečení nosíš?" vyzvídal. "Nenosím, proč se ptáš?" "Předemnou se nemusíš stydět. Můžeme si o tom popovídat."
Kdyby mi nepoložil ruku na rameno, mohl bych si vše vyložit tak, že jsem se setkal s psychiatrem nebo nějakým podobným odborníkem. Ale lehké pohlazení po mém ramenním kloubu mě ujistilo, že musím jednat. Popadl jsem Páju za ruku (skupina Dojem), kterou jsem na sejšnování s její kapelou přivedl a táhl ji směrem ke stánkům na další kalíšek medoviny. Za svými zády jsem zpola viděl a tušil zklamání z pokusu o seznámení s transvenstitou či něčím pikantnějším. A tím nemůžu sloužit :-) .... tedy aspoň si to o sobě myslím...

Porta Řevnice - "veselé příhody z natáčení"

2. července 2008 v 11:18 Bodlí
Stávají se nejenom v životě komediantském (muzikanti, herci) příhody veselé i smutné, raději tajené i u piva vyprávěné. Tato příhoda je z festivalu Porta v Řevnici. I přesto, že stala mě, napíšu ji doslova:
Jsem člověk nosící na vystoupení na festivalech nebo i na soukromých výletech v ledvince standardní vybavení do nepohody: Brufen, párátko na zuby, pytlíček cukru do kafe, hašlerku a nožík, kterým se sice nepořežu ale má vývrtku na víno a otvírák na konzervy. Nikdy mě nenapadlo vložit do ledvinky čelovku nebo jakoukoli jinou malou baterku a můj mobil z roku 1998 neumí svítit na cestu jako ty dnešní. Páteční večer jsem si šel lehnout daleko dřív než obvykle. Pomohlo tomu mnoho faktorů: měl jsem už odehráno, celý den jsem poslouchal "konkurenci" na sluníčku a mimo jiné přijel po dvacáté první hodině soupivník Pišta, který se svým jednáním neobezřetně nejvíce dopustil mého rannějšího odchodu do světa snů.
Cesta po tmě do stanového městečka nebyla daleká, ale skoro poslepu. Oproti odpoledni se zatáhlo. Držel jsem se paměti, že stan, ve kterém mě dnešní noc čeká, je až na opačném konci těsně u improvizovaného ohraničení areálu. Tuše, že jsem došel ke správnému stanu - ve tmě měl stejnou-světlou barvu, jako odpoledne. Odzipoval jsem vchod a útrobách stanu se nadzvihla hlava. V těch několika vteřinách mi nedošlo, že jsem odcházel z amfiteátru z té naší skvoty první. Hlava byla světlovlasá a i v šeru zjevně dívčí. "Oldo?" zeptám se nejistě. "Prosím?", pípl ženský hlas. Vedle se zvedla další hlava: "Já nejsem Olda". Udivilo mě to, ale slušně vychován, vycouval jsem se slovy: "Tak pardon.", zazipoval zpátky dveře a přemýšlel, co je špatně. Vedle stál podobný světlý stan. Seděl jsem na trávě a čekal, jestli budu mít odvahu otevřít ho taky, a případně otevřít všechny dalších sedm situovaných v řadě. Vedlejší stan byl opravdu liduprázdný. Nahmatal jsem dokonce svůj batoh a krátce po té uvadnul...