Zárodky nápadu rozšíření tria Netřísk padly už po jeho prvním vystoupení.
I když by možná stačilo, kdyby mi Pán Bůh naordinoval sametovější hlas, který udrží tón. A třetí ruku, kterou bych mohl ovládat perkuse. Během osmnácti měsíců, kdy spolu trávíme čas ve zkušebně v Kulturním a společenském středisku v Chodově, jsme často přemýšleli jestli si sami tři stačíme nebo ne. Během těchto někdy opravdu vtipných brainstormingových meditací nás napadaly různé varianty.
I když by možná stačilo, kdyby mi Pán Bůh naordinoval sametovější hlas, který udrží tón. A třetí ruku, kterou bych mohl ovládat perkuse. Během osmnácti měsíců, kdy spolu trávíme čas ve zkušebně v Kulturním a společenském středisku v Chodově, jsme často přemýšleli jestli si sami tři stačíme nebo ne. Během těchto někdy opravdu vtipných brainstormingových meditací nás napadaly různé varianty.
Možná to bylo ve stejnou dobu na konci loňského léta, kdy jsme oslovili mladou písničkářku Veroniku Polívkovou a nabídli vzájemnou spolupráci. Byla dvakrát i na zkoušce. Jednou s mámou, podruhé jsme si ji přivezli sami. Tím vše skončilo. Verča má svou sólovou dráhu a získává jedno ocenění za druhým. Kapela, do které by vstoupila, by ji mohla pohltit jako frontmena nebo řadového člena a možná by ji to trochu brzdilo.

Pokračovali jsme tedy dál. Rozšiřovali repertoár, koncertovali, a soutěžili... Pocit, že tomu pořád ještě něco chybí (možná trojhlas, možná další nástroj, snad víc úsměvů posluchačům...) nás pobídl k oslovení někdejšího Honzova souputníka z Teplické konzervatoře, lídra a zakládajícího člena rockové skupiny Kozatay. Na začátku léta nás byl na zkoušce navštívit. Dostal nahrávky a texty a včera, ve středu 28. srpna, měl s námi první zkoušku. Jeho úkolem bude trojhlas se Stoupou a Cerdou, a hra na violoncello, kytaru a perkuse. No, s "čelistou" jsem v kapele ještě nehrál :-)