Srpen 2007

Netřísk má nového člena !!!

30. srpna 2007 v 14:01 Netřískší
Zárodky nápadu rozšíření tria Netřísk padly už po jeho prvním vystoupení.I když by možná stačilo, kdyby mi Pán Bůh naordinoval sametovější hlas, který udrží tón. A třetí ruku, kterou bych mohl ovládat perkuse. Během osmnácti měsíců, kdy spolu trávíme čas ve zkušebně v Kulturním a společenském středisku v Chodově, jsme často přemýšleli jestli si sami tři stačíme nebo ne. Během těchto někdy opravdu vtipných brainstormingových meditací nás napadaly různé varianty.
Možná to bylo ve stejnou dobu na konci loňského léta, kdy jsme oslovili mladou písničkářku Veroniku Polívkovou a nabídli vzájemnou spolupráci. Byla dvakrát i na zkoušce. Jednou s mámou, podruhé jsme si ji přivezli sami. Tím vše skončilo. Verča má svou sólovou dráhu a získává jedno ocenění za druhým. Kapela, do které by vstoupila, by ji mohla pohltit jako frontmena nebo řadového člena a možná by ji to trochu brzdilo.
Pokračovali jsme tedy dál. Rozšiřovali repertoár, koncertovali, a soutěžili... Pocit, že tomu pořád ještě něco chybí (možná trojhlas, možná další nástroj, snad víc úsměvů posluchačům...) nás pobídl k oslovení někdejšího Honzova souputníka z Teplické konzervatoře, lídra a zakládajícího člena rockové skupiny Kozatay. Na začátku léta nás byl na zkoušce navštívit. Dostal nahrávky a texty a včera, ve středu 28. srpna, měl s námi první zkoušku. Jeho úkolem bude trojhlas se Stoupou a Cerdou, a hra na violoncello, kytaru a perkuse. No, s "čelistou" jsem v kapele ještě nehrál :-)

Pár poznámek k letošnímu létu

29. srpna 2007 v 14:11 Kosmiší
Ukřižujte každého snílka v jeho třicátém roce! Neboť dožije-li se většího stáří, stane se ze snílka darebák.
Obvykle se rozeběhnu po lese a závodím s se svými problémy, kdo dýl vydrží. Ve stavu schvácení, kdy mi srdce buší až v krku a nemůžu dýchat, vylézám na vyvýšené místo, kde čekám... Většina problémů je shora neskutečně malá a po váhavých krůčcích za mnou po vrstevnici přijdou jen ty nejpodstatnější záležitosti k vyřízení... Každý má v tomhle případě své priority jinde, takže si k tomuhle odstavci dosaďte, co je vám nutné k vlastnímu řešení...
Začínám mít trochu letní dějovou schizofrenii. Relativně jsem toho za toto léto (které sice ještě nekončí) stihl hodně. Věnoval jsem se tak různorodým věcem s naprosto odlišnými skupinami lidí, kteří se už kvůli svému osobnímu chápánání světa spolu setkají jen poruchou některých přírodních zákonů. Setkání všech těchhle osob bych zorganizoval až v předvečer svého odchodu do jiných vesmírných galaktických systémů :-)
Nacvičil jsem repertoár několika kapel (kromě Bodla a Netřísku i pár kousků od Hlubokého nedorozumění, rockového Indexu i dalších), prožil příjemný potlach T.O. Smrčina na místě, kam jsem jako středoškolák jezdil dost často, po té příjemný "hudební vandr" (kytary, akustická baskytara, flétny), nádherný vlastivědný výlet po maďarské župě nazývané Zala a dost nezveřejnitelných excesivních i dušitrhajících nocí... Taky jsem potkal spousty lidí, které jsem léta neviděl a pár človíčků, které jsem bych viděl rád ale nějak jsem ani nepočítal s tím, že budou chtít vidět oni mě.
Následným telefonickým hovorem cestou z hraní v beskydských kopcích jsem zjistil, že i když není můj blog mezi top ten nejčtenějších, jsou mé "rozumy" přetřásány. Stalo se tak po mém článku psaném 25.7. t.r.. Vida, říkám si, čtou mě i regionální deníky. Neměly by mi dát ale echo o tom, že bude z mého soukromého blogu publkováno v tištěném periodiku? Trochu se o problému píše v článku "I na webu platí pravidla" v týdeníku Reflex č. 29 na straně 16. Použití článku mi nevadí, nic proti tomu nemám. Mohl jsem ale dostat nějakým způsobem vyrozumění. Vím aspoň že informacemi, jimiž tady zaplácávám virtuální papír, jsou čteny. Jen jsem se při rozhovoru o zveřejnění cizího textu v mém blogu trochu zapotil :-).
O excesivních i dušitrhajících večerech se zmiňovat nemůžu. I v zákonech je psáno, že pokud nechceš, nemusíš naprášit či jinak poškodit osoby sobě blízké. Z pohledu literárního nemusí být osoby blízké jen pokrevní nebo spřízněné. Ostatně, když bylo nejhůř, prostě jsem brzo ráno vstal a utíkal k nejbližšímu nejvyššímu vrcholu jak popisuju na začátku tohodle článku.
Věcí, na níž moje tělo reagovalo jinak, než jsem si představoval bylo setkání s dávným přítelem. Dávným proto, že jsme se spolu viděli od Velké listopadové sametové revoluce v '89 roce jen jednou před devíti lety (asi na čtyři hodiny). Naše předešlé intenzivní zážitky byly ještě dodnes vryté hluboko pod kůži a je to přesně týden, kdy jsme si je nostalgicky připomínali. Seděl předemnou dospělej chlap s dospělými názory i dospělým obličejem. Došlo mi, že jsem stejný ročník narození a tedy taky nevratně dospělý. Od toho setkání mám pocit tohle léto mi spoustu kapitol života uzavírá a do těch, které zbyly mi začíná psát nové nepoznané řádky. Jen nic neprošvihnout...
P.S.: Pro ty, co se v dnešním článku našli : ...osoby popisované v tomto příběhu nejsou fiktivní, ale souvisí s vaší osobou jen na základě vašeho vlastního rozhodnutí..........

Hlasování o nejoblíbenější písničku mezi finalisty mezinárodního kola Porty 2007

28. srpna 2007 v 13:12 | Bodlo |  Bodlí
Na níže uvedeném odkazu se dá hlasovat o nejoblíbenější písničku kapel a písničkářů postupujících do mezinárodního finále Porty 2007:
Zatím jsme na nádherném druhém místě. Nebojte se svého názoru a dejte nám své hlasy! Na uvedené stránce je hlasování umístěno vpravo dole a Bodlo uvedeno jako čtvrté shora s písničkou Až jednou přijdeš.
Díky za Vaše hlasy!